Plánování statutárního města Plzně (1948)

Je září 1948 a právě byl nakreslen první poválečný územní plán města Plzně. Zpracovali ho architekti Jindřich Krise, profesor pražské ČVUT, a František Sammer, plzeňský architekt se zahraničními zkušenostmi a spolupracovník Le Corbusiera. Tehdy bylo poprvé nakresleno město, tak jak ho známe dnes, s pěti sídlišti a sítí nových silnic pro automobilovou dopravu.

Autoři navrhovali radikální přestavbu, podle tehdejších funkcionalistických principů. Tehdy bylo mnoho evropských měst po válce zničeno nebo vážně poškozeno, včetně Plzně, a bylo běžné je navrhovat a stavět znovu. Oba pánové byli skuteční vizionáři, což musí uznat i ten, kdo jejich dílo nenávidí, protože dnešní město vypadá více méně přesně tak, jak ho navrhli, a na nedokončených částech jejich návrhu stále ještě pracujeme.

Část centra západně od historického jádra má být zbourána a postavena nově. Tzv. “krajské centrum” s moderními administrativními budovami. Hned vedle u Kalikovského mlýna vzniká “křižovatka mezinárodní důležitosti dvou silnic evropského významu Praha-Paříž a Mnichov-Drážďany.”

V severo-jižním směru je tu dodnes plánovaná estakáda přes Lochotínské louky a Mži, a dále podél škodovácké zdi dále na jih. V části skrz Jižní předměstí si můžete všimnout zeleného (na obrázku šedého) pásu až ke Koperníkově ulici, což je ochranný pás zeleně kolem silnice, kde je veškerá zástavba zbourána. Pokud si dnes lámete hlavu, jak průtah projde přes Husovo náměstí a okolí, zde můžete vidět dobové řešení.

Průtah ve východně-západním směru si nemusíme složitě představovat, protože byl realizován v 80. letech. Čtyřpruhová Rokycanská, velká trojramenná křižovatka U Jána, obchvat centra pod Saským mostem, čtyřpruhová Přemyslova a Skvrňanská. Dokonce i Sirková ulice u nádraží vypadá tak, jak byla před 80 lety nakreslena.

Západní okruh má téměř přesně stejnou trasu, jako byl navržen. Na Borech můžeme vidět funkční letiště, které se později stalo rozvojovou plochou pro Škodovku a dnes je tam průmyslová zóna. Vedle letiště je tzv. Zelený trojúhelník, tehdy skutečně zelený a trojúhelník, na kterém je velký sportovní stadión. Později tam byl naplánován areál technických vysokých škol a škodovácké výzkumné ústavy a ředitelství. Dnešní univerzitní areál je mnohem menší, a je trošku někde jinde: na místě bývalého letiště, na jih od okruhu, blíže věznici.

Východní okruh má také stejnou trasu dodnes. Není přímo u Boleveckého rybníka, a místo průtahu Božkovem vede podél železniční trati, ale to je celý rozdíl. Pak je tu ještě “vnější” východní okruh, kolem Ferony, Chlumu, Újezda a ústředního hřbitova. Ten nebyl realizován.

Zajímavý je Lochotín a Bolevec, který se od dnešního stavu hodně liší. Hned za vilovou čtvrtí, kde je dnes alej Svobody, měla být lékařská fakulta a nemocnice. Tento areál se pak ale přesunul o pár set metrů na východ, kde se dokončuje dodnes. Na původním místě je dnes sídliště. Vidlice státních silnic měla být více do šířky, na místě dnešní Kotíkovské ulice a ulice pod Stráží (kde ji dodnes připomíná elektrické vedení 110 kV). To se plánovalo i v 70. letech, ale pak se udělalo méně pracné řešení Karlovarská/Lidická. Okruh na Studenstké ulici byl plánován jinde: na spojnici staré Karlovarské a Mozartovy, tam kde je dnes bazén a park.

Zdroj: časopis Architekt, ročník 1950, číslo 4. Dostupné online v Národní digitální knihovně na www.ndk.cz.